Ortodontické vady a stabilita ortodontické léčby

V posledních desetiletích se řada odborných studií zaměřila na vliv kojení na zdraví dítěte a jeho dlouhodobý vývoj. Vedle nutričních, imunologických a psychologických přínosů se ukazuje, že kojení významně ovlivňuje také správný vývoj čelistí, zubních oblouků a orofaciálních funkcí.

Výzkumy naznačují, že výhradní kojení delší než šest měsíců podporuje fyziologický vývoj zubních oblouků v primárním chrupu, zejména v předním úseku zubního oblouku a v jeho příčném rozměru. Delší období kojení je proto považováno za jeden z faktorů, které mohou přispívat ke snížení výskytu některých ortodontických vad.

Naopak nedostatek kojení, dlouhodobé používání lahví a dudlíků či přetrvávající sací návyky mohou negativně ovlivnit vývoj okluze, postavení čelistí a dechové stereotypy. Studie rovněž ukazují, že kojení může snižovat výskyt nežádoucích orálních návyků, jako je sání palce nebo jiných předmětů, které bývají spojovány se zvýšeným rizikem malokluze a poruch nosního dýchání.

Význam včasné diagnostiky orálních restrikcí

Včasné rozpoznání a léčba zkrácené podjazykové uzdičky nebo restriktivních retních a tvářových uzdiček může významně podpořit úspěšné kojení a umožnit dítěti využít všechny vývojové výhody, které kojení přináší.

Pokud nejsou orální restrikce včas diagnostikovány a řešeny, mohou během růstu postupně vznikat různé kompenzační mechanismy a přidružovat se další funkční obtíže.

U výrazně zkrácené retní uzdičky může například docházet k ovlivnění prořezávání stálých řezáků. Vazivová tkáň uzdičky může bránit jejich přiblížení a vést ke vzniku mezery mezi horními středními řezáky, označované jako diastema (střední mezera mezi řezáky).

Vliv zkrácené podjazykové uzdičky na vývoj skusu

Zkrácená podjazyková uzdička omezuje pohyblivost jazyka a může narušovat jeho správnou funkci při polykání, artikulaci i klidové poloze.

V důsledku omezeného pohybu si organismus často vytváří náhradní pohybové strategie. Jazyk může při polykání vyvíjet tlak na zuby nebo se vkládat mezi zubní oblouky. Tento způsob polykání, označovaný jako atypické nebo tlačené polykání, působí opakovanou silou na zuby při každém polknutí.

Vzhledem k tomu, že člověk polkne přibližně tisíckrát až dvoutisíckrát denně, mohou tyto síly postupně přispívat ke vzniku ortodontických vad, například:

• otevřeného skusu,
• protruze horních řezáků,
• stěsnání zubních oblouků,
• změn postavení jednotlivých zubů.

Nestabilita ortodontické léčby

Moderní ortodoncie dokáže velmi efektivně upravit postavení zubů a čelistí pomocí snímacích či fixních aparátů. Pro dlouhodobou stabilitu léčby je však nezbytné odstranit také funkční příčiny, které vedly ke vzniku vady.

Pokud přetrvává nesprávná funkce jazyka, dýchání ústy, atypické polykání nebo jiné orofaciální myofunkční poruchy, působí na zuby i po sejmutí rovnátek stejné síly jako před léčbou. Výsledkem může být postupný návrat zubů do původní polohy, tedy relaps ortodontické léčby.

Proto se stále více prosazuje mezioborový přístup, který kombinuje:

• ortodontickou léčbu,
• myofunkční terapii,
• podporu nosního dýchání,
• léčbu orálních restrikcí,
• logopedickou a fyzioterapeutickou péči podle individuálních potřeb pacienta.

Právě odstranění funkčních příčin a vytvoření správných svalových návyků významně zvyšuje pravděpodobnost, že výsledky ortodontické léčby budou stabilní a dlouhodobě udržitelné.