Menu
Kojení dítěte je jedna z nejpřirozenějších věcí, kterou matka realizuje v péči o své dítě. Bohužel vlivem moderních trendů není pro spoustu žen kojení jednoduché. Naše společnost si odvykla na běžnost kojení a novopečené matky se dozvídají spoustu rozporuplných informací.
Chce-li žena úspěšně kojit, měla by se o problematiku kojení začít zajímat již v těhotenství a na novou životní etapu se řádně připravit.
Ideální cestou je rozhovor se zkušenou laktační poradkyní vyškolenou např. Mamilou (seznam poradkyň naleznete zde: https://www.mamila.sk/sk/pre-matky/poradkyne-pri-dojceni/) nebo přečtení knihy Praktický návod na kojení. Pokud se nastávající maminka připraví na kojení ještě v době těhotenství, je pravděpodobné, že bude po porodu jistější a sebevědomější.
Také je větší pravděpodobnost, že se kojení podaří úspěšně zahájit. Nebude-li se kojení dařit, již bude maminka vědět, na koho se může obrátit a opět může být start kojení úspěšnější.
Pro úspěšné kojení je důležitý co nejmenší zásah do přirozeného procesu porodu (podávání léků, zavodňování maminky, podání oxytocinu apod.). Po porodu je potřeba zahájit okamžitý a nepřerušovaný kontakt kůže na kůži a nechat novorozence se samo přisát. Pokud je proces přisátí přirozený, bez zásahů, usnadňuje novorozenci správné přisátí k prsu a také se úspěšněji začíná spouštět mateřské mléko. Dítě je po narození vybaveno primárními reflexy jako je hledací, sací a polykací. Tyto reflexy mu umožňují se samopřisát k matčině prsu. Každá maminka bez ohledu na velikost prsu či bradavky je schopná své dítě kojit. Samozřejmě existují případy, kdy některé maminky své dítě nemohou ze zdravotních důvodů kojit. Pokud nemůže z nějakého důvodu proběhnout kontakt kůže na kůži či samopřisátí miminka, je potřeba mamince pomoci co nejdříve začít odstříkávat mateřské mléko, aby se podpořila jeho tvorba. Nejideálnější situace je taková, kdy má matka možnost kojit své dítě na požádání a být s ním v intenzivním kontaktu kůže na kůži. Není potřeba dodržovat intervaly mezi kojeními ani dítě převažovat, zda maminka nakojila miminko dostatečně. Také není vhodné dítěti dávat dudlík, dokrmovat dítě přes stříkačku nebo z láhve. Pokud je dokrmování nezbytné, je vhodné zvolit cévku (pro krátkodobé nakojení), laktační pomůcku, kterou si matka přiloží na prs a dítě tak stimuluje tvorbu mléka nebo využít pohárek.
S rozvojem průmyslu se na trhu objevila možnost krmit děti pomocí umělé výživy. Po 2. světové válce zaznamenáváme pokles počtu kojených dětí a nárůst dětí krmených z láhve či pomocí jiné pomůcky. Sledování podjazykové uzdičky se postupně vytratilo z běžné lékařské praxe. Snahy o návrat k přirozenému kojení v 80. a 90. letech 20. století vedly k opětovnému zájmu o problematiku orofaciálních uzdiček. Pokud se dítěti nedaří přisát nebo sát dostatečně, je potřeba hledat příčinu. Jednou z mnoha příčin může být zkrácená retní a/nebo jazyková uzdička. Níže se budeme blíže touto problematikou zabývat.
Většina matek dětí, které mají orofaciální uzdičky zažívá během kojení nepříjemné pocity a často také velmi výraznou bolest. Maminky si uvědomují benefity kojení, proto se snaží tuto bolest překonat, ale často to nevydrží dlouhodobě. Bolest je často způsobená tím, že dítě neudrží bradavku dostatečně a přisává se pouze na její část nebo nedokáže vytvořit dostatečný podtlak, aby bylo schopno sát mléko. Tyto obtíže jsou ve většině případů způsobené tím, že se jazyk nemůže hýbat dostatečně. I děti, které nemají zkrácenou jazykovou uzdičku mohou vykazovat tyto obtíže, a naopak i děti, které mají zkrácenou jazykovou uzdičku se mohou dobře kojit. Pokud však zaznamenáme i další symptomy jako např.:
Nejčastější symptomy na straně matky:
Zkušená laktační poradkyně by měla vyhodnotit historii kojení a všechny symptomy na straně matky i dítěte, aby mohla správně vyhodnotit, kde se nachází hlavní problém. Laktační poradkyně v zahraničí používají k hodnocení lingvální uzdičky často klasifikaci sestavenou autorkami Coryllos a Gena.
Děti se zkrácenou jazykovou uzdičkou sají nedostatečně a nedochází k dostatečnému transferu mléka. Matky pak často musí přistoupit k odstříkávání nebo odsávání mateřského mléka, aby si zajistily dostatečnou tvorbu mateřského mléka a celý proces kojení se pro ni může stát velmi časově, fyzicky i psychicky náročný. Pokud nemá matka dobrou podporu ve svém okolí, může dojít k předčasnému odstavení dítěte. Děti jsou velmi adaptivní, snaží se mléko získat jakýmkoliv způsobem a tím se mohou velmi vyčerpat a následně být spavé.
Symptomy na straně dítěte:
Děti během krmení zapojují svaly jiným způsobem. Zvýšeně aktivují tváře a rty, aby dokázaly sát mléko. Během zvýšeného úsilí spálí více kalorií a také se rychleji unaví. Pro děti se zkrácenou retní uzdičkou (zvláště tou horní) je typická aerofagie (dítě během sání mléka saje vzduch, který potom polyká). To potom vede ke kolikám nebo refluxu. Pokud dítě nepřibývá na váze podle představ lékaře, je matce často doporučeno, aby dítě dokrmovala formulí anebo aby přestala kojit a krmila dítě láhví. Tento způsob je neefektivní z dlouhodobého hlediska, protože kojení není jen o nakrmení dítěte, ale je i o vytváření vztahu mezi matkou a dítětem. Péče o dítě je pro matku mnohem jednodušší, pokud může své dítě kojit. Proto je vhodné situaci konzultovat se zkušenou laktační poradkyní a v případě zkrácené jazykové a/nebo retní uzdičky provést operační zákrok a uzdičky uvolnit.
Přechod na krmení z láhve může být pro mnoho dětí se zkrácenou jazykovou uzdičkou obtížný. Matky často uvádí, že dítě nepřijalo první láhev a musely vyzkoušet několik, než dítě začalo přijímat mléko. Stejně tak je problematické zvolit, jakým umělým mlékem bude matka dítě krmit. I u dětí krmených z láhve mohou přetrvávat obtíže spojené se zkrácenou uzdičkou jako např.:
Cílem terapie u kojenců je co nejdříve zlepšit či znovu nastolit kojení nebo překonat problémy, které má dítě při krmení z láhve. Funkční vzorce, které nastavíme v novorozeneckém a kojeneckém věku jsou klíčové pro rozvoj budoucích funkcí.
Amir, L. H., James, J. P., Donath, S. M. 2006. Reliability oftheHazelbakerAssessmentToolforLingualFrenulumFunction. International BreastfeedingJournal, 1, 3. doi: 10.1186/1746-4358-1-3.
Baxter, R. 2018. TongueTied: How a tinystringunderthetongueimpactsnursing, speech, feeding and more. USA, ISBN: 978-1-7325082-0-0.
Kotlow, L., A. 2013. Diagnosing and understandingthemaxillary lip-tie (superior labial, themaxillarylabialfrenum) as itrelates to breastfeeding. JournalofHumanLactation, 29(4), s. 458-464. doi:10.1177/0890334413491325.
Merkel-Walsh, R., Overland, L. 2018. Functionalassessment and remediationsofTOT’s. USA, ISBN: 978-1-932460-27-8.
MESSNER, A. H.; LALAKEA, M. L.; ABY, J.; MACMAHON, J.; BAIR, E. 2000. Ankyloglossia: incidence and associatedfeedingdifficulties. Archivesof Otorhinolaryngology-Head and NeckSurgery, 126 (1), s 36-39. doi: 10.1001/archotol.126.1.36.
O’SHEA, J. E.; FOSTER, J. P.; O’DONNELL, C. P.; BREATHNACH, D.; JACOBS, S. E.; TODD, D. A.; DAVIS, P. G. 2017. Frenotomyfortongue-tie in newborninfants. Cochrane Database SystematicReview, 11 (3). doi: 10.1002/14651858.CD011065.pub2.
RICKE, L. A.; BAKER, N. J.; MADLON-KAY, D., J.; DEFOR, T. A. 2005. Newborntongue-tie: prevalence and effect on breast-feeding. JournaloftheAmericanBoardofFamilyMedicine, 18 (1), s 1-7. doi: 10.3122/jabfm.18.1.1.
Virtuk, P. 2021. Infant Laser Frenectomy. TheJournaloftheAmerican Laser Study Club. ISSN 2576-7852.