Ankyloglosie je stav charakterizovaný zkrácenou retní a jazykovou uzdičkou, který může ovlivnit mnoho aspektů vývoje dítěte, včetně kojení a řečového rozvoje. Podívejme se na konkrétní příběh rodiny, která čelila této výzvě, a jakým způsobem byla poskytována péče a podpora.
Příběh začíná genetickou predispozicí v rodině. Otec měl zkrácenou horní retní uzdičku (obr. 1), zatímco matka měla zkrácenou jazykovou uzdičkou (obr.2). Starší sestra vykazovala také znaky zkrácené horní retní uzdičky (obr.3). Toto dědičné zatížení bylo klíčovým faktorem, který inicioval pozornost rodiny vůči této problematice.
Porod: Dítě se narodilo plánovaným císařským řezem z důvodu pozice plodu koncem pánevním a dvakrát omotaného pupečníku kolem krku. Po narození proběhl okamžitý kontakt kůže na kůži s matkou a dítě se samo přisálo k prsu. Toto byl důležitý krok pro zahájení kojení. Nicméně matka brzy upozornila na atypickou uzdičku horního rtu dítěte, což vyvolalo obavy ohledně dalšího průběhu kojení.
První kojení: I přes okamžitý kontakt kůže na kůži a pozitivní začátek kojení, dítě začalo ztrácet váhu, což bylo znepokojivé. Do dvou hodin po porodu dítě ztratilo téměř 250 gramů z novorozenecké váhy. Váha v dalších dnech neklesala, ale také nestoupala. Toto byl zlomový moment, který vedl k tlaku zdravotnického personálu na matku, aby dítě dokrmovala umělým mlékem pomocí stříkačky po prstu. Matka však odmítla a trvala na přirozeném kojení.
Další průběh kojení: I přes tuto komplikaci matka pokračovala v kojení na požádání. Postupem času došlo ke zlepšení situace a tvorba mléka stoupala. V prvních dnech po propuštění z nemocnice dítě začalo velmi dobře přibývat na váze. Úprava polohy při kojení a úprava přisávání byly klíčem ke zlepšení kojení.
Diagnostika realizovaná laktační poradkyní a následně logopedem byla klíčovým krokem v posouzení stavu uzdiček. Po opakovaných anatomických a funkčních hodnoceních byl závěr jednoznačný, dítě má zkrácenou retní uzdičku (obr. 4), která ovlivňuje hybnost rtu a narušuje jeho funkci. Doporučení bylo provést chirurgický zákrok uvolnění orální restrikce.
Matka byla aktivně zapojena do předoperační přípravy. Byla poučena o cvičeních a stimulaci, které by mohly lépe připravit dítě na chirurgický zákrok a usnadnit následnou pooperační péči. Terapie se zaměřila na dovednosti orální motoriky před příjmem potravy a zlepšení příjmu potravy. Cílem bylo, aby se dítě naučilo aktivně pracovat s jednotlivými svalovými skupinami.
Z důvodu věku dítěte a jeho omezené možnosti spolupráce během operačního zákroku a v rámci pooperační péče je zákrok naplánován na jaro 2024. Po operaci bude dítě pod dohledem odborníků minimálně dalších 12 týdnů, aby byl zhodnocen celkový stav orálních struktur, orálně motorických dovedností a vývoje řeči a jazyka. V případě potřeby bude dítě nadále v péči logopeda.
Příběh této rodiny nám ukazuje, jaký komplexní a citlivý proces může být spojen s ankyloglosií. Od genetické predispozice po diagnostiku, péči a plánování chirurgického zákroku. Každý krok je klíčový pro zajištění optimálního vývoje dítěte tímto orálním omezením. Tento příběh ukazuje důležitost diagnostiky a péče pro děti s ankyloglosií a jejich rodinu, jelikož čelí nelehkému, ale zásadnímu úkolu pro další adekvátní vývoj dítěte.