Menu
Kost spehoidále se nachází uprostřed lebeční struktury. Je v kontaktu téměř se všemi ostatními kostmi lebky, které do sebe zapadají. Není možné pohnout žádnou kostí lebky, aniž by se pohnuly sousední kosti. Kost sphenoidále je nejsilnější, a tím je velmi obtížné manuálně ji posunout. Je tedy nejodolnější vůči změnám. Bez pohybu sphenoideální kosti nemůže žádný pohyb kraniální kostí být trvalý. Pokud nepohneme sphenoideální kostí, nemůžeme pohybovat zbylými kostmi, protože tato kost je centrálně umístěná. Jedině pohybem kosti phenoidále v určitém vzorci, který je proprioceptivně korektní je možné pohnout zbylými kostmi trvale.
Jedná se o kost, která není tuhá, ale má určitou plasticitu, která umožňuje určitou možnost ohybu ve stresu. Pokud je funkce kosti adekvátní, může se lebka pohybovat v dalších částech. Na ideální lebce nejsou žádné švy skutečně srostlé. Tuto informaci můžeme najít ve starých anatomických knihách. Kosti hlavy jsou v neustálém pohybu. Tento fakt prokázal Dr. Viola Fryman, D.O. v roce 1962, když měřil pohyby lebky při dýchání a žvýkání. Malé senzory umístil na kosti hlavy a měřil údaje při těchto činnostech. Neurotransmitery, základní součást fungování nervového systému, jsou chemické látky, které umožňují nervům vysílat signály mezi sebou. Tyto chemické látky protékají mezerou mezi přilehlými nervy stejně jako protékají mozkomíšním mokem, což umožňuje vzdáleným nervům mezi sebou komunikovat.
Léky používané k léčbě deprese, jako je Prozac a Elavil, fungují tak, že mění množství neurotransmiterů a serotoninu v celém nervovém systému. Výzkumníci zjistili, že zvýšená hladina serotoninu snižuje pocity deprese. Problémy s antidepresivy jsou však jejich vedlejší účinky u většiny lidí. U pacientů dochází ke snížení chuti na sex, zvyšuje se jejich úzkost a další příznaky, které pacient dříve nevykazoval. Klinické pozorování poukazuje na fakt, že tito pacienti měli chudé distribuce neurotransmiterů spíše než deficity (nedostatek sekrece) serotoninu. Pokud byly vyřešeny distribuční problémy v nervovém systému, deprese by se měla snížit nebo zastavit.
Když jsou lidé s depresí léčeni NCR, jejich deprese postupně odeznívá. NCR optimalizuje tvar podpůrných struktur nervového systému, kostí lebky a páteře. Při optimálním tvaru jsou průtokové charakteristiky krve a mozkomíšního moku idealizovány. Distribuce neurotransmiterů se pomocí NCR postupně vyrovnává a distribuční vzorec se optimalizuje do stavu, pro který byl navržen. NCR má vynikající léčebné výsledky s depresí, obsedantní kompulzivní poruchou, záchvaty, poruchami učení, hyperaktivitou, Parkinsonovou chorobou, Alzheimerovou chorobou a dalšími. Všechny tyto stavy mají významné strukturální problémy v lebce, které přispívají k závažnosti onemocnění.
Základním postulátem alopatické medicíny je hledat příčinu onemocnění v nedostatcích biochemie. Dochází k posilování chemické stránky rovnice bez ohledu na skutečnost, že mechanické distorze zasahují do fyzických struktur, orgánů, tkání a buněk. Pokud změníme tvar a strukturu, změníme funkci. Je potřeba uvolnit strukturu a vrátit ji do zamýšleného designu, který vytvořila příroda. Je potřeba navrátit tělu jeho schopnost vyrábět chemické látky, hormony, neurotransmitery bez zbytečných a toxických vedlejších účinků léků. Nemoc není nedostatek léků, ale strukturální aberace, která vyžaduje nápravu své příčiny.
Trichotillomania také známá jako trichotillosi je vlasové onemocnění, které je popsáno jako kompulzivní nutkání tahat nebo jíst vlastní vlasy. Většinou jsou pacienti v péči psychiatra.
Tato porucha se může vyskytnout u dětí s obvyklým nástupem mezi devátým a třináctým rokem. Mnoho rodičů tento problém neřeší s lékaři. Je odhadováno, že přibližně 1,5% chlapců a 3,4% dívek si vytrhávají vlasy ze své hlavy. Mohou si také trhat obočí, chlupy na rukou, nohou a dalších oblastech na těle.
Trichotillomania byla pojmenována francouzským dermatologem Francois Henri Hallopeau, který léčil mnoho pacientů s tímto onemocněním. Dle jeho názoru se jedná o vyrovnávací mechanismus, které jedinci vyhledávají ve chvílích, kdy potřebují zvládat úzkost. Stejně jako kousání nehtů nebo loupání kůže bývá i vytrhávání vlasů označováno jako kompulzivní chování. Dle Sandy Coulson toto chování souvisí spíše s postavením jazyka v dutině ústní. Sandra pozoruje u svých klientů velké změny, když se jí podaří stabilizovat klidovou polohu jazyka na Spotu. Když jedinec cítí nutkání na tahání vlasů, stabilizuje na tomto místě jazyk a nutkání postupně mizí.